Pád do pekel
Vymřela lidskost,
vládne lhostejnost.
Kam zmizela ochota?
Vymřela andělská čistota.
Utrpení udruhých činí jiným radost,
libují si v krutosti a sžírá je zlost.
Lidské pochopení je ztraceno,
lidské plemuno v duši zvráceno.
Duše bílá je minulostí,
černota si cestu duší klestí.
Andělé hynou pohledem na svět.
Každou vteřinu,počítejte se mnou:
Jeden,dva,tři,čtyři,pět.
Pět andělů se propadá tmou.
Jsme vrazi čistoty a nevinosti,
živíme ďábla svými činy a naší zlostí.
Svět padá do pekel a my s ním.
Probudím se.Zatím o t= hrůze jen sním.
Ale přichází čas,
kdy i nás,
polapí peklo do svých spárů
a věnuje nám něco se svých darů.
Podlehnete a budete padat se světem.
Ale já nechci!Chci jít za světlem.....
Komentáře
Přehled komentářů
vůbec to není troufalé..moc jsi mě potěšil je to krásná báseň..moc se to povedla..a tvoje básničky a povídky jsou nádherné žádné žvatlání
www.miroir.blog.cz
(Ian, 28. 11. 2006 15:23)
Ech, je ode mne nadmíru troufalé, když na takovou krásu odpovídám tím svým žvatláním, ale pomoci mi nedochází. Promiň...
Jen ďábel a slečna Chantal, jdou nocí.
Nocí chladnou, tichou.
Bez vražed a násilí,
nocí šafránovou.
Jen ďábel a slečna Chantal,
jdou dál.
On proklínán,
ona neviná.
A světlo hvězd,
tak jasné, čisté.
Zvoní nám na poplach,
už po sté.
Že ďábel míří k nám,
zvěstovat mor a prach.
Jen slečna Chantal,
na ostří dýky.
Tančí dál za světlem.
A nocí, tou hrůznou tmou.
Probleskává nová hvězda,
to jak slečna Chantal,
klestí cestu k úsvitu.
A zvony zní v andělský chór.
není to troufalé
(dandisekk(KZS), 5. 12. 2006 15:07)