Okna do duše
Oči jiskřící či snící,
veselé či plačící.
Prázdné či plné života,
čiší z nich život či němota.
topíš se v nich a nemáš záchraný kruh,
srdce ti orá vzrušení pluh.
Potápíš se v nich a ztrácíš,
na čele vsáska jak se soustředěním mračíš..
Chceš v mých očích číst jako v otevřené knize,
vidíš moje snění,utrpení,fantazijní vize..
Bloudíš v nich jako v hluboké lese..
kolik z mého utrpení tvoje oko snese?
Myslíš že vydržíš vědět o mě vše?
za moji duši se pořádaji mše.
Tak hříšná?
Ne tak zoualá...
Co mé oči viděli z duše nevymažeš.
Na srdci mám vyryto utrpení,bolest a lež.
A ty to vidíš a nevíš co s tím,
bloudím světem jako bezduchý stín.
Kolik utrpení dokáží oči zaznamenat?
Jak moc ti může svět duši poznamenat?
Slepí lidé chodí kolem tebe...
není peklo ale není ani nebe..
Existuje jen zlo lidské,
jako cejch se ti do srdce vtiskne.
Odoláš či podlehneš?
Zavři oči a vstříc náruči zla půjdeš.
Z očí zbyly jen slzy...
z duše zbyly jen cáry.
svět umře brzy,
pomůžou jen otevřené oči a dobra čáry...........
prostě nádhera