Moudrost stromů
I když je ze dřeva,je vtělená moudrost,
je tu dlouho a zažil toho dost.
Ve větru šeptá si svoji píseň,
jeho netrápí samota ani tíseň.
Zpívá o časech dávných a zážitcích prastarých.
Zažil smutek lidí i jejich smích.
Stojí uprostřed hustého lesa,
svou korunou češe nebesa.
Kořeny zarývá do tvrdé hlíny,
drží je a zarývá do země jako klíny.
Mohutný dub stojí tu tisíce let,
na jeho kmeni je vidět že poznal jaký je svět.
I on má ale svou chvíli,
s životem bude už v cíli.
Koruna k zemi se kácí
a mohutné kořeny ze země vyvrací.
Strom moudrosti
(Karol, 15. 1. 2008 14:34)