Duše ve verších
Jizva na srdci i na zápěstí,
co ti připomíná že nemáš štěstí.
Do poezie se ukrýváš a verši léčíš bolest.
Každou veršovanou větou si uvědomuješ svůj stesk.
Pak čteš si řádky co tvá ruka napsala,
zjistíš že tvou duši opsala.
Na papír vložila si samu sebe,
chceš do pekla a nanávidíš nebe.
Osud tě zatratil a hraje s tebou hru,
posadil tě v oceánu na ledovou kru.
Nemůžeš nikam a čekáš kam tě proud unese.
Tvůj přítel je vztek,matka-samota a sestra-deprese.
Štěstí je pojem,slovo ale jinak neexistuje,
jen peklo,lidská hnijící duše na světě je.
Rty smáčíš do slok utpení
a krví místo léků řešíš trápení.
Vzpomene si někdo žes kdy žila?
Myslí teď někdo na tebe a chce vůbec někdo abys tu byla?
Věnuje ti někdo myšlenku nejmenší?
Slovo ne postačí........
Postačí k tomu a bys věděla že seš k ničemu,
už nevěříš sobě,na štěstí,v naději,zkrátka ničemu.
Komentáře
Přehled komentářů
Moc a moc se mi tvá díla líbí a toho si važ, moc lidem tohle neřeknu...Opravdu mě zaujala, klaním se...
chválim
(Darkblack, 29. 10. 2006 1:51)Moc chválim, připomína mi to dobu kdy jsem začínal psát...Ostatně kdybys chtěla mrkni na www.darkblack.blog.cz, tak a teď se du mrknout na ty další..:-)
úžasné
(Darkblack, 29. 10. 2006 1:59)